I když nechci v žádném případě jakkoliv kritizovat výkonnost dnešní domácí vytrvalecké špičky, je třeba objektivně uznat, že jsme tu měli i lepší vytrvalce…
Od Zátopka po Štefka
Ačkoliv jsou výkony domácí špičky obdivuhodné a stojí za nimi stovky hodin dřiny na trénincích, marná sláva, ještě minulá generace běhala prostě rychleji. A nejen minulá generace, deset kilometrů pod 29 minut dokázal zaběhnout i Emil Zátopek.
Tehdy před šedesáti lety to byl světový rekord. Dosažený byl na škváře v „obyčejném“ oblečení. Žádné extrémně rychlé mondo, žádné tretry speciálně vyvinuté pro deset kilometrů, žádné funkční oblečení… A stejně byl tak neskutečně rychlý.
Nemusíme ale tak daleko do historie, výkony Karla Davida, Vlastimila Zwiefelhofera nebo Ivana Uvizla mají pamětníci stále v myslích, běhat borce jako Róbert Štefko nebo Jan Pešava viděli i ti dříve narození.
Jan Pešava ale kvůli problémům s achilovkami předčasně skončil ještě před OH v Sydney, kde chtěl běžet maraton (2000), Róbert Štefko pak sbíral pár let české tituly jen „z povinnosti“, sám říkal, že už moc netrénuje a snad se v podstatě i těšil, až ho mladší generace sesadí z trůnu.
I když se skutečně do popředí dostala mladší generace, její výkony nejsou tak oslnivé. Opět zdůrazňuji, že jejich časy jsou obdivuhodné a rozhodně nejsou „zadarmo“, akorát na mezinárodní úrovni by bylo potřeba ještě trochu zrychlit…
Je nová doba, něco chybí…
Je to asi dáno dobou. Jak mi kdysi jeden běžec, který zažil „zlatou éru“ říkal: „Dnešní čeští běžci nejsou pomalejší. Jen je jich míň. A z menšího počtu všech běžců pak vzejde zase málo těch dobrých a třeba žádný vynikající.“ Něco na tom bude. Od zmíněného rozhovoru už pár let uplynulo, lidí běhá více, ale většina z nich jen rekreačně. Málokdo chce dobrovolně podstupovat dřinu při tréninku s nejistým výsledkem. Vždyť pak stačí jen „blbá náhoda“, nemoc a týdny snažení přijdou vniveč.
Lidé se skutečně pevnou vůlí vrhnou své úsilí radši na budování kariéry nebo na sport, který je ekonomicky zajímavější, tedy nejčastěji fotbal. Nebo prostě na sport, který je „in“ – něco jako fourcross, parkour nebo ultratrail ještě před pár lety nikdo neznal, alespoň u nás ne. A běh stále není sportem, kterým by se dalo v českých podmínkách uživit. Proto dnešní elitní vytrvalci musí kromě tréninku také chodit do práce a to se pak špatně trénuje (a regeneruje) na sto procent.
…a je to motivace
Dříve byla situace jiná – běh byla jedinečná možnost, jak se podívat za hranice, sportovci mohli cestovat a vítězit. Dneska může člověk projet celou Evropu jen s občankou, ale na větších závodech nemá proti Africkým vytrvalcům moc šancí. Přitom Dan Orálek ve své knize vzpomíná, jak po revoluci objížděli závody v zahraničí a vítězili. Rakušané nebo Němci z nich museli být „nadšení“. To už se dnes stává spíše vzácně. I když tu a tam český závodník vyhraje zahraniční běh, větší závody vyhrávají výhradě Afričané. Nic moc pro motivaci.
A svůj vliv má i dnešní hektická doba – každý chce všechno hned, ne za několik let. Léta dřiny, odříkání a námahy jen proto, aby se pak v novinách objevil sloupek, že český závodník byl třeba dvacátý na Mistrovství Evropy a vedle toho dvoustránkový román o tom, že se fotbalisté neprobojovali na EURO? I když asi nikdo z elity netrénuje proto, aby byl v novinách, tato situace taky člověka zrovna dvakrát nepovzbudí.
Česká špička v maratonu je nyní neskutečně vyrovnaná. Jak jsme viděli na Mistrovství ČR, čtyři běžci jsou v podstatě na stejné úrovni a další jim mohou na kratších tratích směle šlapat na paty. Dovedu si představit, že kdyby jeden z nich udělal za zimu výrazný výkonnostní progres, na ostatní by to působilo jako pokropení živou vodou a zlepšili by se také. I když to málokdo přizná, typické české „takhle to stačí“ platí i ve sportu…
Takže odpověď je dle mého názoru „motivace“. Příliv afrických běžců i na české tratě, nezájem „sportovních“ novinářů o výsledky českých běžců a celkově jiné priority ve společnosti, to jsou podle mě faktory, proč dnešní generace elitních českých vytrvalců neběhá tak, jako jejich předchůdci.
Ale jedná se vesměs o mladé běžce, jejichž výkonnost stále ještě stoupá a tak věřme, že své vrcholné výkony mají ještě před sebou a že se slavným jménům historie co nejvíce přiblíží…
autor: Martin Singr
zdroj: ceskybeh.cz