Z kroniky klubu

Počátky 1890 – 1895

Sport

V tomto díle vzpomínání se chci zmínit o sportech, které provázely AC Prahu po celou dobu jejího trvání. Pokud si myslíte, že klub znal jen atletiku, tak se mýlíte. Vše započalo 5. května roku 1888. Tento den klub velocipedistů Praha uspořádal první „athletické závody“. Tím započalo atletické dění v budoucím klubu. V té době se nerozlišovala lehká nebo těžká atletika. Po uspořádání třetích závodů r. 1889 byl stanoven datum založení 31.8.1890 a ke schválení stanov došlo 26. května 1891, tím započala sportovní činnost klubu.

Začátkem roku 1891 mezinárodní bruslařské závody na Vltavě. V březnu 1892 cvičiště na Střeleckém ostrově. Zde měli svůj sportovní stánek ŠERMÍŘI pod vedením cvičitele pana Haspekla. Vše se odehrávalo v restauraci pana Kamenského. Po neshodách toto místo opouštějí a záhy svoji činnost ukončují. Dalším sportem byli vzpěrači, ti zakotvili v restauraci U zlaté váhy v Poštovské ul. roku 1893 byl založen v AC fotbalový oddíl. Neodmyslitelně k činnosti klubu patřila cyklistika. Klub velocipedistů sídlil na Smíchově. Jedním nejdéle trvajícím sportem v AC je plavání a veslování. Největším propagátorem veslování byl sám předseda klubu AC Praha Albert Hoyer. Avšak jeho činnost byla ukončena r. 1892, kdy naši veslaři vypomáhali ve VK Slavia, což můžeme považovat za první oficiální HOSTOVÁNÍ. V klubu měli své místo taktéž i otužilci, kteří se pod hlavičkou AC účastnili mnoha závodů doma i v cizině. Nesváry a názorové rozdíly, ale hlavně že AC Praha dlouhá léta neměla stálé a dlouho trvající vlastní zázemí, vedlo k odtrhávání a nebo zánikům různých sportů oddílu. Na mnoho let zůstává jenom atletická činnost. Až v roce 1974 je založen minioddíl košíkové pod vedením Pavla Kraemera a trenéra Václava Tabáčka. V devadesátých letech došlo k odtržení a kroužek se nárazově schází dodnes. Bohužel neprávem užívá název AC Praha 1890. Zatím posledním sportem, který se v AC objevuje byl v roce 1979 turistický odbor.

Činnost kronikáře

Z obrázků je patrná skvělá činnost kronikáře. Většina záznamů v kronice, ale hlavně obrázků hraničí s uměleckým dílkem. Na své si přijdou přívrženci Pražské kopané. AC Praha drtí Plzeň ve fotbale. Je rok 2016 Plzeň ligu vede a AC fotbal nehraje. Ale třeba se to změní.

Působiště klubu

1889 – 1. září Konání II. Athletických (psáno po staru) závodů. Pořádá klub velocipedistů Praha. Zde vzniká ten první nápad, věnovat se modernímu sportování. Následovala schůze v kavárně ,,Stará Slavia“. Téměř okamžitě začala sportovní činnost veslařů a hlavně bruslařů na Vltavě. První klubovou místností byla restaurace „ U Rytířů‘‘, ta se nacházela ve Školské ulici. Tato restaurace „U Rytířů‘‘ provázela členy AC řadu let a její stěny zaslechly mnohá důležitá rozhodnutí.

1892 březen – první zmínka o sportovišti. Šermíři se scházejí a sportují v restauraci pana Kamenského na Střeleckém ostrově. Skoro žádná tržba, tak se stěhujte. Rozhodl pan Kamenský. Útočiště nalezli‘‘ U zlaté váhy‘‘ v ulici Poštovské. Zde se přidávají k vzpěračům. Atleti závodí a trénují na silnicích.

1895 – tento rok je velice významný v dění našeho klubu. Splnil se dlouholetý sen a AC má své první sportoviště. Zázemí získali v Kunertově zahradě v idylickém prostředí u Karlova. Do klubu se vrací obrovský nadšenec František Malý a přivádí několik zájemců o atletiku. Borci vlastníma rukama upravili terén. Zřídili si malou klubovnu a tělocvičnu a začali s organizovaným tréninkem. To se muselo projevit a vyrostli sportovní osobnosti, vynikající běžec František Hron, chodec Otakar Krajíček, slavný plavec a otužilec Alfréd Nikodém. Za zmínku stojí jméno fotbalisty Františka Jandy. Oním výborným levým křídlem je fenomenální František Janda- Suk, úspěšný šampión v hodu diskem z olympiády v roce 1900 v Paříži – vynikající 2. místo. Jeho slavná atletická dráha však už byla v jiném klubovém dresu a to AC Sparty.

1897 – příprava sportovců probíhá na propůjčené dráze v Praze Bubny.

1901 – AC Praha si pronajímá rozsáhlý sál v opuštěné Příbramově továrně na levém břehu Vltavy, poblíž Jiráskova mostu. Zde trénovali atleti vzpěrači a zápasníci. Dráha byla vybudována společně s členy klubu Jednota cyklistů Praha a okolí. Těžcí atleti se po příchodu významného funkcionáře a trenéra Fridolína Hoyera usídlují v hospodě „U zlaté váhy‘‘ a stávají se v AC sportem číslo jedna.

1903 – nastává další stěhování, tentokrát do restaurace „U Bonů“ v Pštrosově ulici.

1904 – po velice těžké roztržce odchází Fridolín Hoyer, je ustaven nový výbor a dochází k novému stěhování. Cvičiště se stěhuje do restaurace „U mariánského obrazu“ v Soukenické ulici.

1905 – jak jinak než stěhování. Po mnohaleté řevnivosti se Spartou, nastává usmíření a Sparta umožňuje trénink našich sportovců na svém cvičišti v Holešovicích. Zato jsme se rozhádali s klubem Slávie.

1908 – opět velké dohady a rozepře vyvolaly stěhování zpátky do restaurace“U Rytíře“.

1909 – zásluhou profesora Klenky, bylo atletům AC na Letné propůjčeno rozsáhlé hřiště, ti se chopili příležitosti a v krátké době vybudují závodní dráhu.

1911 – atleti zařazují do přípravy opravdovou tělocvičnu ve škole “U svatého Jindřicha“.

1912 – neustálé hašteření, hlavně stěhování má za následek úbytek členů, převážně atletů. Na Letné se pomalu přestává trénovat a pravděpodobně došlo i k vyhoštění. Dochází k dohodě s M. Čechie a zapůjčení závodní dráhy.

1914 – vlivem vypuknutí světové války, dostává AC Praha vyrozumění, že nadále nemůže využívat sportoviště Čechie. Tehdy se konečně funkcionáři začali zabývat myšlenkou na vybudování vlastního hřiště a to na Štvanici. Byla zahájena jednání, ale válka všechno oddaluje.

1918 – nový samostatný stát. Schůze Národního shromáždění a týž den schůze členů klubu a začátek další etapy klubu AC Praha.

1919 – na Štvanici vykolíkovaná 300m dráha a vše je na dobré cestě k vlastnímu sportovnímu stánku.

1920 – souhlas Ministerstva národní obrany. Začal převoz oddílové klubovny z Letné na Štvanici. Běžecká dráha stále není dokončena a nedá se závodit.

1922 – Městská rada Hlavního města Prahy rozhodla, že oblast ostrova Štvanice zůstane parkem. 2.1. 1922 doručen zápis o exekuci na oblast Štvanice a nařízeno odstranění plotů a dalšího vybavení, které členové pořídili. (A zase máme prd.)

1926 – pro cvičení pronajato hřiště Slavoje Dejvice v Podbabě.

1930 – nový pronájem, tentokrát ve Strakově akademii. Stále pokračuje hledání vlastního zázemí. Upadá sportovní činnost v klubu a atleti sportují hlavně na silnicích převážně v běhu a chůzi.

1939 – v Evropě se začíná zase válčit a členové AC zaměřují pozornost na periferii a 2. dubna 1939 získávají nájemní smlouvu na bývalou cihelnu v Libni ve Střížkovské ulici. Bažina a příkré stráně ohraničují 170 m dlouhý ovál. Slavnostní otevření se uskutečnilo 30. dubna 1939 a dá se říci, že jsme poprvé na svém.

1966 – a je tu nové stěhování. Tentokrát byla vybrána ulice Na Pekařce, důvodem je budování tzv. Severojižní magistrály.

1969 – a je to tady. V polovině roku 1969 se po mnoha průtazích a řešení nekonečného množství problémů, je náš současný sportovní stánek na světě.

1979 – vybudování kurtů na horní ploše a úprava celé horní plochy.

Blížíme se k závěru a tak chci připomenout další důležité okolnosti. Lokalita Na Pekařce měla být jenom dočasným řešením. Podle záměru tehdejší vlády měl být vybudován obrovský stadion mezi Ládvím a Prosekem přidělený pod správu AC Prahy 1890. Dnes tam sídlí fotbalisté, myslím, že Meteoru. A tak náš sportovní pelíšek se nachází stále v ulici Na Pekařce.

2016 – po mnoha opravách škvárového povrchu dostává naše hřišťátko nový kabátek. Po 18 letech žádostí vyměníme škvárový povrch za tartanový. Dočkali jsme se, přestáváme být škvárovým skanzenem. Všichni filmaři, kteří u nás natáčejí sportovní historii, jsou nahraní.

Závod Praha – Brandýs

Nejprve chci vyjádřit upřímné poděkování všem našim předchůdcům, kteří zaznamenali historické události tohoto závodu. Bez jejich práce bychom nemohli napsat tyto řádky. Moc jim děkuji a věřte, že použití vět a myšlenek z předcházejících almanachů je nutností, nikdo by nedokázal lépe zaznamenat události než ti, kteří je prožívali a tvořili.

Koncem osmdesátých let předminulého století začali mladí lidé chodit více do přírody. Brzy jim pouhé procházky přestaly stačit a po vzoru několika západních zemí, ověřovat svou zdatnost, obratnost a soutěživost. Několik sportovních nadšenců založilo první sportovní klub. Sportovní klub, který obdržel povolení Rakousko-uherským mocnářstvím. Pojmenovali ho ATHLETIC CLUB PRAHA.

Soutěžili v mnoha sportovních odvětvích. V roce 1892 nemohli atleti sportovat na dráze Klubu Velocipedistů a tak jim k běhání a chůzi zbyla jen silnice. Předehra k závodu Z Prahy do Brandýsa nedala na sebe dlouho čekat. 23.října 1892 vypsal kroužek Maniny na této trati závody. Členové AC Prahy se včas nedozvěděli, že závod byl zrušen a proto jediní se dostavili na start. Rozhodli se, že uspořádají závod jako klubovou soutěž. V tomto závodě zvítězil časem 1 hodina 41 minut Otakar Krajíček. Po této generální zkoušce byla dne 23. dubna 1893 uskutečněna slavná premiéra v prvním veřejně vypsaném závodě.

Několik zajímavých nařízení z propozic závodu:

  1. Každý člen klubu amatérských a jednot sokolských může se přihlásiti na závod.
  2. Musí startovat jen v kroji klubu nebo spolku, který mu náleží.
  3. Na znamení startéra vyběhnou závodníci od startu, který se nalézá u remisů tramvayových v Karlíně a běží se po silnici směrem k Brandýsu nad Labem s vynecháním serpentiny za Vysočany. To jest běží se stezkou přes vrch vlevo, od silnice se nalézající.
  4. Startér jede koňmo do Brandýsa n. L. když byl závodníky odstartoval a předejev je, očekávati je bude v Brandýse nad L. na náměstí, kdež je cíl.
  5. Každý závodník může stížnost soudcovskému sboru v době závodu přednésti. Na stížnost po závodě přednesené nebere se zřetel.
  6. Pro případ nehody přihodívší se při závodu, jede lékař s sebou v povoze.

Závod proběhl hladce a prvním vítězem se stal František Hron z AC PRAHA, který proslavil klub i v zahraničí. Závodu se zúčastnilo osm sportovců. František Hron, Arthur Schmidt, Karel Švejda, A. Procházka, František Malý, Adolf Písaříček, A. Píša, A. Čížek. V roce 1894 se závod rozlišil na běh a chůzi. V chůzi zvítězil Otakar Krajíček a v běhu František Hron. Kůň startéra Havlíka již tempu nestačil. V roce 1894 vrcholily neshody mezi sportovními kluby a Českou obcí sokolskou. Sokolům byla zakázána účast na závodech klubů. Závodní činnost na Brandýse byla zastavena. V roce 1901 jako zázrakem ožily závody. AC Praha uspořádala několik závodů a obnovila závod Praha – Brandýs. V chůzi zvítězil Otakar Krajíček. Běh se neuskutečnil. Na běžecké výsluní se dostávaly Běchovice. Závod trval až do roku 1914. Aby se neporušila tradice české řevnivosti, rozhořel se litý boj mezi Českou atletickou amatérskou unií, (k zakladatelům patřila AC PRAHA) a vzdorusvazem Českým atletickým svazem. V jeho čele se objevil věčně zdravě nespokojený František Malý. Píše se rok 1907, naši předkové nezmoudřeli. 2. června ACF PRAHA uspořádala závod pod vlajkou unie. Účastnilo se 6 závodníků a zvítězil Josef Heger. 7. června uspořádal Brandýs ČAS. V roce 1914 zvítězil Vojtěch Ciza. Závodní trať opět osiřela, tentokrát příčinou je válka. V roce 1915 zasáhla atletiku velká ztráta. Zemřel František Malý, který měl velké zásluhy i na AC Praha. 8. června 1919 byl uspořádán poválečný Brandýs. Zvítězil a nikoliv naposledy Jan Šlehofer. Taktéž byla vypsána kategorie pro vojsko. Od této doby nastalo nepřetržité závodění na trati mezi Prahou a Brandýsem. V roce 1938 byla rozpuštěna Čsl. obec turistická. AC Prahu doplnilo mnoho vynikajících sportovců. Mez nejlepší patří Doležal, Kočí, Janoušek, Procházka a řada dalších. V roce 1938 posílá startér do závodu první závodnice. Vítězka závodu Helena Marková absolvovala trať za 2:17,25 hod. V roce 1939 vylepšila čas Miroslava Vojtíšková na 2:05,55. Do roku 1944 kralovala na trati Marie Holoubková. V Evropě zuřila II. Světová válka. Snad právě proto, že sport byl jedinou příležitostí, kde se mohli mladí lidé scházet, činnost neustávala. Z nařízení úřadů byla trať zkrácena v roce 1944.

9. května 1945 skončila válka a život, i ten sportovní, se pomalu rozbíhal, vlastně ve vztahu k Brandýsu ROZCHÁZEL. AC Praha má 415 členů. Na poválečném sportovním poli září hvězda jménem Josef Doležal. AC navázala na svoji předválečnou aktivitu a pořádá, nebo se aspoň podílí na závodech Praha-Beroun, Praha-Líbeznice-Praha, Praha-Poděbrady. V roce 1947 se tento závod pořádá jako mezinárodní. V polovině padesátých let se v listině vítězů objevuje další slavné jméno – Ladislav Moc. Brandýs vyhrává celkem šestkrát.

Na východě však čím dále více hrozily černé mraky a v únoru 1948 udeřily naplno. Do čela státní moci se dostávají komunisté v čele s Klementem Gottvaldem a dozor přejímá Sovětský svaz. To se samozřejmě promítlo i do sportu. Komunisté rázem všechno převrátili a rozbili vše dobré, co generace dlouhá léta budovaly. Ale tím se vyznačuje každá nová politická doba v našem národě.

Náš slavný závod pomalu upadal do zapomenutí a dále žil na obrovské obětavosti našich členů. V roce 1971 byla trať prodloužena na olympijských 20 km. V 80 letech můžeme v poli závodníků objevit taková významná jména jako Vilém Švejda, František Bíro, Juraj Benčík, Pavol Blažek. Často pole posílí závodníci z Ploska, Německa, Sovětského svazu, Maďarska a dokonce i z Mexika.

Závodník Daniel Garcia zvolil Brandýs za přípravný závod na Olympiádu v Barceloně 1992, kde skončil na skvělém 7. místě na 20 km. V této době ani AC PRAHA nezůstává stranou. V oddíle působí bývalý chodec a později výborný trenér Josef Průcha. Jeho rukama prošli závodníci Růžička, Orner, Šota, Weiss, Simon, Zedník, Šperl, Smola, Vonášek, Majetič, Štroner, Reis, Nepivodová. Taktéž by byl obrovský seznam jmen na poli běžeckém, kde velkých úspěchů dosahují dcery Jana, ale hlavně Alena. Pod vedením pana Průchy vyrostly reprezentantky Jana Zárubová, dříve Smolová, později Helena Pospíšilová a Lucie Pelantová. V roce 1993 se AC Praha 1890 dočkala úspěchu i na poli běžeckém. K výročí uplynutí sta let Brandýsa, vyhrává po dramatickém závěrečném souboji závodník z AC. Časem 1:06,57 se vítězem stává František Zouhar st. Nastává stěhování. Poprvé v roce 1996. Z důvodů šetření za nesmyslné poplatky se start závodu stěhuje z Karlína na Prosek. Tím se snížily náklady a nastal dlouholetý boj, který náš oddíl svádí dodnes. Je to boj o peníze na činnost klubu. Organizační řízení závodu přebírá po panu Majetičovi na dlouhá léta František Zouhar st. Sestavuje team ze zkušených, zapálených členů AC Prahy a táhnou pomyslnou káru závodu Praha-Brandýs.

Nastává 21. století. AC Praha 1890 a ani závod z Prahy do Brandýsa se nehřeje na pomyslném výsluní. Spíše naopak, klub i závod drží nad vodou několik dobrovolníků. Zarputilých bláznů. Jejich řady nečekaným úmrtím opouští pan Josef Průcha. Jeho neuvěřitelný přehled a moderování závodu chybí dodnes. Sportovně se AC Praze v tomto závodu daří. V běhu se často objevuje jméno vítěze Františka Zouhara ml., vnuka Josefa Průchy. V roce 2008 opět stěhování startu. Důvodem není snižování nákladů, ale sportovní úroveň mnoha závodníků. Nových, mladých je poskrovnu a ti starší už nedosahují takových kvalit. Závod se neúměrně natahuje. Bezpečnost závodníků je častěji ohrožována vzrůstající dopravou na trati závodu. Start je umístěn na okraj Prahy do Kbel a cíl do Brandýsa nad Labem, před Sokoly. Běh má délku 15 km muži, chůze a běh žen 10 km. Na této trati se závodí až do roku 2015.

Je Rok 2016 a nastává nové stěhování. Na okruhový závod do Zelenče. Start se sice nachází mimo Prahu, ale trať je vedena tak, aby se dotkla hranice Prahy a Brandýsa nad Labem. Pomyslné otěže závodu přebírá pan Pavel Šára. Závod se chce přiblížit celosvětovému trendu půlmaratonů a lidového běhání. Na chodce čeká okruhový závod na 10 km. Pevně věříme, že změny přivedou na start nové závodníky a závod zaujme své pevné místo v jejich běžeckém kalendáři.

Fridolín Hoyer

Za zakladatele tzv. těžké atletiky můžeme považovat pana Fridolína Hoyera (světe div se) z AC Prahy. Tato sportovní osobnost nasměrovala posilování, cvičení s náčiním či bez něj a vzpírání. Pan Fridolín vnesl do tréninku systém, pravidelnost a moderní prvky v přípravě.

Ale na chvíli opusťme tohoto sportovního velikána a vraťme se ještě o nějaký rok zpátky do začátků sportu v zemi České. Se jménem Hoyer se setkáme u samotného zrodu AC. Jak už jsem se zmínil v minulých dílech, mezi zakládajícími členy najdeme jméno Albert Hoyer. Po odchodu Františka Malého se v roce 1893 stává předsedou klubu. V této době se ještě moc nerozlišuje a nedělí sporty. Většina členů běhá, skáče, vrhá, plave, „honí mičudu“ a podobně. Avšak, jak začínal být sport populárnější a pronikal stále větší vliv z okolních zemí, převážně vliv z Anglie, začal se sport členit a sportovci specializovat. Atletika se začala rozlišovat na ,,Leichte“ a ,,Schwere“. V roce 1895 definitivum učinil již na začátku zmíněný Fridolín Hoyer, společně s Balejem zakládají Athletic Club Žižkov a věnují se výhradně těžké atletice. Siláci z AC cvičí v zapůjčených prostorách hostinců a střídají se se šermíři. Ovšem nesmí tam zrovna někdo cvičit s kuželi nebo výbor schůzovat. To jde sport stranou.

Píše se rok 1902, pro sport v AC Praze významný. Do klubu vstupuje Fridolín Hoyer, významná osobnost a odborník. Hned se pouští do práce a pořádá pro členy i veřejnost cvičení v restauraci U Zlaté Váhy. Konečně má trénink smysl a dostavují se i výsledky. Dokupuje se vybavení, žíněnky, činky, pytle na box apod. Fridolín Hoyer zastupuje AC na valné hromadě České Athletické Amatérské Unie a je zvolen do výboru. Stává se hlavním soudcem (rozhodčím) a cvičitelem pro těžkou atletiku.