A to nejen děti, ale i nás, vedoucí. Ve Zbraslavicích se v týdnu 10.-17 srpna sešla prima parta. Zájem o soustředění letos projevilo více dětí než v minulosti, takže jsme je mohli rozdělit podle věku do tří skupin po šesti. Každá měla své jméno a trenéra. Měli jsme tu „Fotbalisty“ (8-9 let) v čele s novou posilou Monikou. Věkovou skupinu 10-11 let s názvem Vorvani měla na starosti Anička a ti nejstarší připadli mladému Fandovi a pojmenovali se – Nevíme.
Místní sportovní areál nabízí několik hřišť, je obklopen lesem, rybníkem, stravování jsme měli zajištěno 5 x denně včetně pitného režimu. Ubytování klasické – v chatičkách. V místním kiosku se daly koupit dobroty. Počasí nám přálo, i když některá rána byla až podzimně chladná. Houby tentokrát nerostly.
A jaký byl program? Ráno před osmou budíček, výběh do lesa na rozcvičku, snídaně, úklid, bodování a dopolední trénink. Ten probíhal v lese, využívali jsme hojně měkké jehličnaté podloží, rozcvičky u stromů, nesměl chybět „had“. Po obědě byl chvíli polední klid, a pak jsme často zamířili na hřiště s pískem a hráli se všemi beachpřehazovanou. Děti se pod naším dohledem koupaly v přilehlém rybníku a některé s námi i plavaly na druhou stranu a zpět (cca 2 x 250 m). Plnili jsme disciplíny do sportovní olympiády nebo v lese sbírali pexeso. Mezitím jsme trénovali hod kriketovým míčkem a vrh koulí. Náruživí fotbalisté průběžně čutali do mičudy. K dispozici byl líný tenis. Tři děvčata si pod dozorem zkušené Moniky a instruktora vyzkoušeli nástrahy místního lanového centra.
Jedno odpoledne jsme si pěšky vyšlápli do Zbraslavic, abychom poznali okolí a obstarali pár sladkostí. Při celodenním výletu do Kutné Hory si část skupiny prohlédla Kostnici a většina se v Muzeu Hrádek dozvěděla o kutání stříbra a v přestrojení za horníky prošla důlními chodbami. Viděli jsme chrám sv. Barbory, v centru města utratili něco z kapesného, ochutnali zmrzlinu a vláčkem se zase vrátili zpět.
Nově jsme letos dali dětem možnost nahlédnout do tajuplných zvuků nočního lesa. Putování za světýlkem prověřilo jejich odvahu a myslím, že i upevnilo jejich důvěru k nám. Největším překvapením byl hejkal.
Nesmím zapomenout na táborák a opékání buřtů. Anička zase přivezla tašku bužírek a korálků, takže ve volném čase děti zaměstnaly ruční práce. Cesta lesem ve skupinkách s plněním úkolů byla zakončená lanovou dráhou. Prostě program byl napěchovaný různorodými činnostmi a nikdo neměl čas se nudit. Jediné, co jsme nestihli, byla návštěva nedalekého sportovního letiště. Tak snad příště…
Při slavnostním hodnocení a vyhlašování olympiády poslední večer pobytu nebylo důležité, kdo vyhrál. Odměnou nám všem bylo spoustu zážitků a příjemně strávený týden s bezva bandou.
Poděkování patří všem trenérům, kteří se v době svých dovolených dětem věnovali a zajistili jim pestrý program, tedy Evě, Aničce, Mrazíkovi a Fandovi. Velký dík si zaslouží i Monika, která mezi nás skvěle zapadla. A kamarád Fandy Milan, který na pár dnů zaskočil a kterého si děti velmi oblíbily.
EM
