Na přelomu července a srpna 2025 se konal již třetí ročník příměstského atletického tábora AC Praha 1890. Účast byla historicky nejvyšší, zato ale letos táboru pro změnu příliš nepřálo proměnlivé letní počasí. Celý týden se nesl ve znamení očekávaných i zcela nečekaných přeháněk, ale díky odhodlání dětí a vytrvalosti členů trenérského štábu nakonec ani četný déšť příliš neovlivnil poklidnou atmosféru a přetrvávající dobrou náladu.
Cílem tábora bylo pochopitelně představit jeho účastníkům zábavnou formou jednotlivé atletické disciplíny a následně je úspěšně rozvíjet. Kromě tradičního skoku do dálky, sprintů na 60 m, běžecké štafety nebo hodu kriketovým míčkem, si děti vyzkoušely také běh přes překážky, vytrvalostní opičí dráhu nebo posilovací kruhový trénink. Na konci tábora měly tedy v malíčku nejen naprosté základy atletického tréninku, jakými jsou rozcvička, atletická abeceda nebo sprintové rovinky. Poznaly nebo si připomněly také všemožné jiné způsoby jakými lze sportovat za každého počasí.
Celý týden se zároveň děti i trenérky pokoušely o splnění cíle daleko vyššího. Úkolem tří týmu sestavených tajemnou mozkovnou bylo zachránit své vlastní superhrdiny uvězněné na planetě zemi. Skupina zelených, červených i modrých pod vedením jednotlivých trenérek plnila každý den náročné mise, během kterých museli všichni malí atleti prokázat nejen že dokáží rychle běhat, daleko skákat a házet. Superhrdinské úkoly prověřovali zároveň jejich schopnost trpělivosti, vnímavosti a především to, jak dokážou spolupracovat mezi sebou, a to nejen v mezích atletického stadionu. V letňanském Jumpparku potrénovaly děti především rovnováhu a místy také akrobacii. V ďáblické hvězdárně pozorovaly díky výjimečně se objevivšímu slunci vesmír a málem dohlédly až na tajemnou planetu Superion, domov svých superhrdinů, kam se jim snažily pomoci najít cestu ze Země. Během závěrečného výletu na žižkovský bowling pak dokázaly, že v některých disciplínách již dalece předčí některé členky trenérské družiny.
Vrcholem celotýdenního snažení byl páteční hon za klíčem, který se odehrál v přilehlém okolí stadionu. Jednotlivé týmy se s pomocí svých trenérek v sérii všestranných náročných úkolů snažily získat kusy klíče, kterým by dokázaly otevřít bránu světel a umožnit svým superhrdinům návrat na vlastní planetu Superion. Děti si musely poradit s Morseovkou, logickými číselnými úlohami i náročnými balančními cvičeními. Nešlo-li to jinak, musely případně dokázat pravdivost známého přísloví – totiž, že co není v hlavě, je v nohách. Své klíče zvládly po úspěšném snažení složit všechny týmy k velké radosti mozkovny, a především svých superhrdinů, kteří se svým pozemským zachráncům odvděčili zásilkou vesmírné pošty plnou odměn. Ta stihla ze Superionu na stadion dorazit tak akorát před tím, než se počasí rozhodlo rozloučit se s letošním úspěšným ročníkem příměstského tábora poslední dávkou vydatného deště.
Nezbývá než se s vyhlídkou na podobně skvělou účast, opětovně parádní sportovní výkony a přáním o něco lepšího počasí těšit na příští rok a ročník číslo čtyři.
