Královna sportů je v pohybu. Kam se pohne ta tuzemská po zpřísnění nominace na vrcholy, to jsme rozebírali s šéftrenérem ČAS Tomášem Dvořákem v Tématu týdne.
Pro každého sportovce, atleta zejména, je největší metou olympiáda. Zpřísněná kritéria na čtyřletý vrchol, ale i na světové šampionáty, jako to vidíme v případě těch nejbližších akcí – OH Rio, HMS Portland, MS Peking – nutí k zamyšlení. „Nelze se tvářit, že je tu z vrcholů hlavně olympiáda a mistrovství světa a že to ostatní nás už tolik nezajímá. Atletika potřebuje nejen špičky, ale i podhoubí, ze kterého vyrostou,“ říká reprezentační kouč Tomáš Dvořák a má tím na mysli kontinentální akce, v českém případě tedy evropské šampionáty.
Na světové akce v „ideálním počtu“
Při globálních podnicích se chce IAAF (v případě olympiády ve spolupráci MOV) dobrat „ideálního počtu“ účastníků. Co to v praxi znamená? Světová asociace nastaví jediný výkonnostní limit (žádné A, B či dokonce C), který má zajistit určitý počet atletů na disciplínu a tím i celkovou účast na OH, MS či HMS. „Pro chod šampionátu je to jistě dobré, lze lépe dodržet časový pořad, také finanční náročnost pro pořadatele dál neporoste,“ uznává Dvořák pozitiva tohoto systému, o kterém se začalo uvažovat po olympiádě v Londýně. Už tehdy jej zastával třeba Sebastian Coe, jeden ze dvou horkých kandidátů na šéfa IAAF. „Pro atletiku systém jako takový moc dobrý není, ale je to realita,“ dodává český šéftrenér druhou stranu mince.
Úskalí je zejména ve způsobu dobírání do optimálního počtu, který má v moci technický delegát s posvěcením od IAAF. Například v dálce splní pro mistrovství světa v Pekingu limit 25 skokanů, kvóta však bude 30. Může se tak stát, že bude dobrán s ohledem na Rio třeba nejlepší Brazilec, kterému bude chybět 30 cm k limitu, na úkor Američana, který bude mít výkon centimetr od limitu, ale už budou nominováni dva jeho krajané a IAAF tento postup s cílem mít na šampionátu co nejvíce zástupců zemí potvrdí.
Rozpaky může také vzbuzovat přidělování míst, která jsou primárně vzato takzvaně „na jméno“, kde je zase problematické časové hledisko. Svazy, včetně toho českého, mají logickou snahu, aby jejich sportovci potvrzovali výkonnost v daném roce. Tato možnost se však tímto omezuje. Dejme tomu, že atlet splní pro olympiádu limit už 1. května 2015 a nikdo další v zemi už to nedokáže. V samotné sezóně 2016 však třeba nebude zdaleka dosahovat požadované výkonnosti. Jeho soupeři v zemi budou lepší, ale těsně na limit nedosáhnou a nemusejí být ani dobráni, protože zástupce – s aktuálně horším výkonem – už země na OH bude mít.
„Dosavadní způsob nominace byl čistší,“ shrnuje své výhrady Tomáš Dvořák. Velké státy asi příliš nebude trápit fakt, že se zpřísňují limity a tudíž se tím zužuje okruh atletů, kteří mají reálnou šanci usilovat o světové akce – už nyní například USA vybírá svou trojici na základě pořadí na svém šampionátu. Pro menší federaci, jakou je ČAS, s relativně omezeným počtem hvězd, je ale výjimečné, pokud v nějaké disciplíně přesáhne pro OH či MS kvótu třech reprezentantů.
Malé státy zacílí na „Evropu“
Ze změněných kritíérií pro globální podniky plyne jediné: „Začne orientace na kontinentální akce,“ domnívá se český šéftrenér logické nutnosti (nejen pro Česko) zaměřit se právě na vrcholy v Evropě, kde se může prezentovat širší tuzemská špička.
Tendence k posílení kontinentálních akcí není pochopitelně otázka jen nominačních kritérií. Stačí si připomenout mistrovství Evropy v olympijském roce, které zažilo před třemi lety v Helsinkách premiéru a bude bezpochyby pokračovat i po Amsterodamu v příštím roce. K tomu připočtěme fenomén multisportovní akce: asijské, panamerické, ale už i evropské hry zažijí svou premiéru za dva měsíce v Baku. „Bude záležet, jak dopadnou. Ale pro atletiku není moc dobře, že se tam nepředvede na nejvyšší úrovni,“ souhlasí Dvořák s nově zvoleným prezidentem Evropské atletiky Hansenem.
I kdyby se však koncept olympiády na starém kontinentu neprosadil, na trendu to nejspíš nic nemění. Dokládá to nedávno ohlášená snaha několik sportů, mezi nimi i atletiky, o sdružení svých šampionátů v roce 2018. Nedošlo by k tomu sice na jednom místě (Berlín a Glasgow), ale alespoň jednotným termínem, který by upoutal více pozornosti, stejně jako už nyní činí olympijské či další vícesportovní „hry“.
autor: Michal Procházka
zdroj: www.atletika.cz