Měl být strojním inženýrem. Ideální fyzické předpoklady ho nasměrovaly na běžeckou dráhu. Atlet od Boha Edwin Corley Moses – díl první.
Syn z učitelské rodiny měl nalajnovánu akademickou kariéru. Osud mu však narýsoval čáry na běžeckém okruhu, kde téměř celou jednu dekádu nepoznal chuť prohry. Dvojnásobný olympijský vítěz i nesmiřitelný nepřítel dopingu.
Druhý ze tří synů učitelského páru Mosesových se ke sportovní kariéře dostával oklikou. Nebýt obrovského talentu a ideálních fyzických předpokladů mohl mít svět o jednoho fenomenálního běžce méně, a jednoho průměrného fyzikáře více.
První výrazné signály o nevšedních atletických předpokladech přišly v dorosteneckých letech. Středoškolák Edwin se ve svých věkových kategoriích začal prosazovat především v překážkových bězích na 180 yardů (přibližně 165m). Přes nesporné úspěchy se další studijní léta nevyvíjela podle obvyklých předpokladů. Místo sportovního stipendia na specializované škole převládne názor rodičů a pedagogů. Studium strojírenství na Morehouse College, která nemá ani jednoduchou běžeckou trať. Bylo jasné, že budoucí šampión musí překonat mnohem více a mnohem složitější překážky.
Edwin studuje a běhá. Běhá a trénuje, kde se dá. Většinou na veřejně přístupných hřištích a oválech. Pomalu ale jistě začíná být jasné, že akademická budoucnost bude muset alespoň na nějaký čas stranou. Když se kvalifikuje na svou první olympiádu v Montrealu 1976 má ideální předpoklady pro velké věci ve velkých závodech. Je mu 21 let, měří bezmála 189 centimetrů a váží necelých 90 kilogramů. Až překvapivě vypracovaný běžecký styl a ještě jednu drobnost navrch, ohromující formu… pokračování příště.
400 metrů překážek při olympijské kvalifikaci zvládne za pozoruhodných 48,30 sekundy. Nový americký rekord. Je v týmu USA. V olympijském finále překážkářské čtvrtky už zaklekává jako favorit. Ve velkých kruhových brýlích připomíná masařku. Kamera si jej vybírá z celého startovního pole nejčastěji. Komentátor americké televize vyslovuje naději, že právě on vybojuje pro Spojené státy medaili, možná i zlatou.
Odstartováno. Zdá se, že Ed, jak mu bude už zakrátko přezdívat celý sportovní svět, v blocích malinko zaspal. Prvních 200 metrů rozhodně nevypadá, že by měl ve finále svůj den. Běží přitom v ideální čtvrté dráze, ale navrch má očividně v první dráze Gavrilenko. Jeden z borců Sovětského svazu, kteří na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století podávali vesměs pozoruhodné výkony. Ve druhé polovině závodu už ovšem dominuje ladný a na pohled krásný Mousesův styl. Dlouhý krok a nesmírně lehké překonávání překážek na sebe strhávají zaslouženou pozornost. Při výběhu do cílové rovinky je jasné, že závod má svého vítěze. Jeho soupeřem je už pouze čas.
Do cíle vlétne Ed s velkým náskokem a ani nevypadá, že by se nějak přehnaně zadýchal. Jen si třikrát silně tleskne do dlaní a přijímá gratulace soupeřů. Popravdě vypadá až trochu nezúčastněně. Jeho civilní kolébavá „afro“ chůze a klácení těla na stupni vítězů úsměvně kontrastuje s jeho běžeckým stylem. Jednu z posledních gratulací na tartanu v Montrealu mu dává Němec (tehdejší západní) Harald Schmid. Za nedlouho poté oznámí hlasatel na stadionu oficiální čas. 47, 64 sekundy. Nový světový a samozřejmě i olympijský rekord.
O rok později zažije na běžeckém oválu viděno zpětně nevšední událost. V běhu na 400 metrů překážek se bude v cíli dívat na záda jednoho ze soupeřů. Chtě nechtě je to Ed, který tentokrát gratuluje. Harald Schmid je na příštích deset let posledním, kdo fenomenálního Mosese porazí. V roce 1978 skládá Ed bakalářskou zkoušku z fyziky a vzápětí složí i další působení v akademickém světě. Profesionální běžecká kariéra se rozbíhá na plné obrátky.
autor: ceskybeh
zdroj: ceskybeh.cz