Asi nikdo ze zakladatelů a prvních 16 členů netušil, jak důležitý počin z pohledu české atletiky a sportu to byl. Budeme-li totiž hnidopišsky hledat, kde všude AC Praha 1890 zanechala své stopy, nebudeme se stačit divit. Nejedná se pouze o atletiku, ale i o fotbal, vzpírání, zápas, plavání, box, otužování, turistiku, basketbal a další. Netušili, že oddíl bude muset přežít dvě světové války, komunismus, ale i kapitalismus, ve kterém bylo zpočátku opravdu těžké se zorientovat. Bude zažívat horké chvíle, kdy bude bez vlastního sportoviště, ale i s vlastním, chátrajícím. Někdy se členové budou dát spočítat na prstech jedné ruky, jindy bude praskat ve švech. A kolik hádek, svárů, ale i radostí zažijí. Kolik nových přátelství, lásek, svateb, ale i rozvodů se díky AC Praha 1890 odehraje. A kolik se z toho všeho narodí dětí! A samozřejmě kolik mistrů republiky, přeborníků Prahy, reprezentantů a poctivých dříčů se v oddíle najde. Nikdo nemohl tušit, kolika lidem se AC Praha 1890 stane osudem.
Při tomto až nostalgickém vzpomínání bychom se měli zaměřit i na některá konkrétnější jména, ale věřte, že to bude jen zlomek z nekonečného zástupu. Mezi předsedy jež je třeba zmínit, patří Albert Hoyer první předseda, Otakar Krajíček – jeden ze zakladatelů a největších nestorů oddílu, který mnohdy i finančně oddílu vypomohl, František Louženský, Miloslav Ženíšek, Ivan Majetič a František Zouhar st., který je předsedou oddílu od roku 2002 až do dnešních dnů. Mezi trenéry, kteří se výrazně zapsali patří Fridolín Hoyer (box, vzpírání), Alfréd Nikodém (plavání, otužování), Pavel Novosád (vrhy), Josef Průcha (chůze, vytrvalkyně), Petr Ronovský (skoky), František Zouhar st. (vytrvalci), Eva Macháčková (mládež). A koho zmínit jako úspěšné závodníky? František Hron (mimo jiné první vítěz závodu Praha – Brandýs), František Janda Suk (diskař, olympijský medailista, avšak již v dresu Sparty), Balšán, Šlehofer a Kočí (kvalitní meziváleční závodníci), Josef Doležal (chodec), Lapka, Weis a Franc (chodci), Pavel Novosád (vrhy), Jana Zárubová – Smolová (chůze), Fanda Zouhar st.(běhy), Alena Zouharová – Průchová (běhy), Ivoš Majetič (chůze), Fanda Zouhar ml. (běhy), Helena Pospíšilová (chůze), Tereza Klimešová (běhy, ale i in-line brusle, Spartan race), Tereza Šedivá (běhy), Lucie Pelantová (chůze) a mnoho dalších. Že seznam jmen je dlouhý? Věřte, že je to jen zlomek z těch, kteří by si to za těch 125 let života oddílu zasloužili. Chybí zde ještě spousta dříčů v podobě rozhodčích, funkcionářů, sportovců, sponzorů a příznivců našeho oddílu.
Taková řádka jmen pak stojí i za řadou událostí a úspěchů. Za zmínku stojí nejrůznější dálkové závody Praha – Brandýs, první start se uskutečnil 23.dubna 1893 a i přes několik málo pauz, zapříčiněných válkami, trvá dodnes. Mezi další dálkové závody patřily Praha – Slaný, Praha – Mníšek, Praha – Beroun, Smíchov – Zbraslav, ale ty už jsou minulostí. Mezi další události, které v předminulém století hýbaly Prahou, byly i fotbalové turnaje na císařském ostrově, i u nich stála AC Praha 1890. A v roce 1901 se ve sklepních oddílových prostorách konaly první „halové závody“ (v té době se ale nejednalo o sklepy tam, kde sídlí oddíl dnes, ale klub měl své sportoviště na Smíchově). Za úspěchy bychom jistě označily celou řadu mistrů republiky, držitele Československých a Českých rekordů, činovníky v pražské i České atletice.
125 let je dlouhá doba a časy to nebyly vždy idylické, ať už z důvodů sporů mezi vedením oddílu (ale jen díky něm mohla vzniknout například Sparta), díky častým stěhováním oddílu po Praze ( a přiznejme si, zakotvení v roce 1969 je již konečně stabilní, ale bohužel díky rozměrům ne plně uspokojující), díky válkám někdy dramatické, díky komunismu někdy příliš politické, díky liknavosti členské základny někdy na pokraji konce. Ale vždy s hlavním cílem, přinést svým členům radost ze sportu a pocit sounáležitosti.
Ale nelze jen vzpomínat, je potřeba hledět i do budoucnosti.
A jaká bude? Jako nezdolný optimista věřím, že dobrá. Je potřeba se poprat s řadou problémů, zejména po finanční stránce. Také v členské základně nám chybí některé ročníky, jsou na nás kladeny stále větší byrokratické požadavky. Ale oddíl, který přežil rozpad monarchie, dvě světové války, komunismus i divoká devadesátá léta, zvládne i jednadvacáté století. Máme zde nastupující generaci závodníků Kroftu, Janovského, Durana, Hochmanovou a další zatím ještě malé děti, které se pilně připravují pod vedením trenérek Evy, Aleny, Lenky a Petry. Také je tu ještě pár „bláznů“ ve výboru (Fanda, Jirka, Vlasta, Pavel, Lenka, Petra, Fanda a Katka), kteří ve svém volném čase zanedbávají své rodiny a dělají vše pro to, aby se oddíl dožil dalších třeba i 125 let. A řadu svých věrných členů a příznivců.
